Engelmar bude znít

Píše si rok 2016 – rok blahořečení rodáka z Hradce nad Svitavou a prvního vlastního světce Svitavska, P. Huberta Engelmara Unzeitiga. A také rok, kdy by měl – jak jsme si s Boží pomocí předsevzali – zaznít z věže nejstaršího ze svitavských kostelů, kostela sv. Jiljí zvon Engelmar.
Je pozoruhodné sledovat cesty souvislostí, které nás přivedly k dnešku a dávají naději svého pokračování.
Litomyšlští premonstráti a olomoucký biskup Bruno pokryli Svitavsko kostely a kostelíky naplněnými radostným poselstvím evangelia, které znělo z jejich věží hlasem zvonů. Ale zvony – tak jako lidé – hynuli v časech katastrof nebo jen prostou únavou. Pohnutá je historie svitavských zvonů.
Z nejstarší nám známé generace devíti svitavských zvonů se nezachoval jediný. Starý puklý zvon, který zmiňuje farní účetní kniha z r. 1735, byl přelit brněnským zvonařem Zikmundem Kirchen. Jde snad o známého zvonaře Jana Zikmunda Kerkera, autora náhrobku Raduita de Souches v kostele sv. Jakuba v Brně?
4. září 1781 – před 235 lety – zničil obrovský požár na věži kostela Navštívení Panny Marie na svitavském náměstí hned šest zvonů a podle nejstaršího zápisu ve věži se zvonovina ještě čtrnáct dní tavila a zbyla z ní sotva čtvrtina.
Dva menší zvony padly za oběť požáru v r. 1818 na věži dnes už neexistujícího kostela sv. Floriána.
Z druhé generace zvonů byly na věži kostela sv. Jiljí nejstarší. G. Wolny hovoří v r. 1859 o třech nových zvonech, z nichž nejstarší je z r. 1734.
V r. 1795 byly předány na věž mariánského kostela tři nové zvony, odlité brněnským zvonařem Klementem Stecherem. Velký pukl a byl přelit v r.1836, malý v r. 1852, prostřední odolal. Čtvrtým ze série byl umíráček.
Také na věž kostela sv. Floriána byly zavěšeny dva nové zvony.
V r. 1896 – před 120 lety – vysvětil olomoucký arcibiskup Kohn kostel sv. Josefa s kolejí redemptoristů a z věží kostela zazněla nová pětice zvonů: sv. Josef / 2834 kg/, Neposkvrněné početí P. Marie / 1372 kg/, sv.Alfons / 798 kg/, sv.František Xaverský /325 kg/ a sv. Gerard Majela /176 kg/, všechny z dílny zvonařské firmy P. Hilzer z vídeňského Nového Města. 14 zvonů tedy vyzvánělo nad Svitavami, i když pět posledně jmenovaných z Lánů, těsně za hranicí města, neboť Svitavy redemptoristy nepřijaly.
Pohromou pro svitavské zvony bylo 20. století, dvě světové a třetí – studená válka. 7. září 1916 – před sto lety – zvonily naposled všechny svitavské zvony. Z kostela sv. Jiljí byl rekvírován zvon z r. 1766, z mariánského kostela velký a malý zvon, v r. 1917 i poslední. Navíc i 36 píšťal varhan. V kostele sv. Josefa byly roztlučeny všechny zvony přímo ve věžích.
V r. 1918 se Svitavy probudily z válečných hrůz v novém státě. První ze světových válek si vzala 9 svitavských zvonů. (Osud menších zvonů kostela sv. Floriána není autorovi článku znám.)
Před 95 lety – v r. 1921- bylo posvěceno a rozeznělo se nad městem pět nových zvonů. Při příležitosti udílení svátosti biřmování, ve dnech 24. a 26. září vysvětil olomoucký světící biskup Wiesner dva nové zvony pro mariánský kostel: sv. Josefa /465 kg/, jehož nápis připomínal oběti světové války ze svitavské farnosti , a sv. Michala / 875 kg/. Zvony se rozezněly v den svého vysvěcení : sv. Josef 25. a sv. Michal 26. září, v den biřmování Huberta Unzeitiga. Dobová pamětní pohlednice nám připomíná, že téhož roku – 10. dubna – vysvětil brněnský biskup Dr.Norbert Klein pro kostel sv. Josefa tři nové železné zvony : sv. Josefa, Imaculátu a sv. Alfonse.
28.června 1932 biřmoval ve Svitavách světící olomoucký biskup Josef Schinzel. Den na to – 29. června ve 14:30 posvětil pro farní kostel velký zvon sv. Petr a Pavel. Zvon vážil 2265 kg a za 53500K jej odlila firma Adolf Hiller z Brna.
Rok 1943 přináší novou rekvizici, druhou v tomto století. Padne jí za oběť pět svitavských zvonů: sv. Michal a sv. Josef, největší – Petr a Pavel z mariánského kostela a zbývající dva zvony z kostela sv. Jiljí – tedy nejstarší svitavský zvon z. r. 1734. S koncem války je původní obyvatelstvo Svitav německé národnosti vyhnáno. Ze svitavských zvonů zůstal umíráček.
Novým obyvatelům města přistěhovalým ze všech koutů země zůstaly tři železné zvony u sv. Josefa, o které naštěstí neměl německý erár zájem. Komunistický režim války studené však vyhnal po německých i české redemptoristy a v r. 1976 – před 40 – lety vyhodil do povětří třetí svitavský kostel – sv. Floriána.
Ale naděje má své cesty. Jako zázrakem se jeden z nejstarších zvonů v r. 1947 do Svitav vrátil. Patřil k sv. Jiljí, ale byl zavěšen na věži mariánského kostela. Z iniciativy mladých svitavské farnosti se na něj začalo pravidelně zvonit před nedělní mší svatou. To už se psalo 21. století, a koncem toho minulého – v památném roce 1989 napájel kostel pod nejstarším svitavským zvonem tribunu sametové revoluce.
S novým stoletím posílil svitavské zvony železný zvonek z kaple v zaniklém Muzlově. V r. 2011, před pěti lety se všechny svitavské zvony kromě jediného s vadnou šňůrou rozezněly ve chvíli pohřbu Václava Havla .
A to už začalo – třebas jen po malých kapičkách prosakovat do podvědomí Svitaváků, že v nedaleké obci Hradec, kterou komunisté se Svitavami načas spojili, se narodil před první světovou válkou člověk, dostal se za Hitlera do koncentračního tábora Dachau, kde si svým životem vysloužil přezdívku Anděl z Dachau. Nakonec obětoval svůj život, aby beznadějně nemocní neumírali sami. Méně už je nám patrné, že tento kněz Kristův jen naplnil až do krajnosti své poslání, totiž žít pro druhé.
Píše se rok 2016, rok blahořečení Anděla z Dachau. Narodil se mimochodem před 105 lety, před 100lety mu zemřel v zajateckém táboře v Rusku otec na tyfus, na nějž zemře i on. Biřmován byl zároveň se svěcením svitavských zvonů pro mariánský chrám. V pěti letech slyšel naposled svitavské zvony ,včetně zvonů redemptoristů, kteří mu pomohli se rozhodnout pro kněžství. Před 60 lety byla vyhnána z Čech jeho rodina.
Ale hradecký farník Miloš Cvrkal neúnavně připomíná jeho památku, z jeho popudu Vytváří Petr Štefan sochu našeho světce, kopie putují po stopách Anděla z Dachau. P. Radek Sedlák přichází s myšlenkou zvonu Engelmar a P. Václav Dolák se ujímá organizace pořízení zvonu.
Píše se rok 2016 Svatý rok milosrdenství vyhlášený papežem Františkem, rok blahořečení P. Huberta Engelmara Unzeitiga. Na věž mariánského kostela na svitavském náměstí vystoupal mistr zvonař Michal Votruba, aby potom, co na věži nejstaršího městského kostela sv. Jijí potvrdil možnost úmístění zvonu Engelmar a na věži farního mariánského kostela obhlédl nejstarší svitavský zvon. Je datován rokem 1766, nese reliéfy sv. Jana Křtitele a sv. Floriána. Zvon Beatus Engelmar ponese reliéfy Štefanova P. Engelmara, motiv ostnatého drátu, kostela v rodném Hradci nad Svitavou a kostela ve Zvonkové, kde světec působil a byl zatčen gestapem. A dva nápisy: „O milosrdenství zpívám navěky“ a citát z posledního dopisu P. Engelmara: „Láska násobí síly, činí nás tvůrčími, osvobozuje a rozradostňuje.“ 24. září bude Anděl z Dachau ve Wurzburgu blahořečen, 25. září, den na to bude v mariánském farním kostele Beatus Engelmar slavnostně prezentován. Vyvrcholením bude svěcení zvonu českobudějovickým biskupem Pavlem Posádem při slavnostní bohoslužbě 8. října ve farním kostele, zatímco olomoucký arcibiskup Jan Graubner povede slavnostní mši na oslavu blahořečení P. Unzeitiga v rodném Hradci nad Svitavou 19. listopadu. V prosinci pak bude posvěcena vitráž v kostele sv. Josefa, kam P. Engelmar chodíval a kde zrálo pod ochranou redemptoristů jeho rozhodnutí stát se knězem.
Zvon z r. 1766, nejstarší zvon Svitav, bude znít z mariánského kostela, nejmladší – Engelmar – z nejstaršího chrámu města. A nejvýš, až z lucerny nad náměstím, bude bdít původní umíráček, na nějž jsme málem zapomněli.
Zbývá snad dodat, že věž hradeckého kostela nese zvony mnohem starší, zvon královéhradeckého Ondřeje Žáčka z r. 1513 a pozdně gotický, z konce 15. st. olomouckého zvonaře mistra Václava. Zvonily v době narození Anděla z Dachau.

Zázraky a milosrdenství se dějí.

M. Štrych, 09/2016