Historie kostela

Kostel Navštívení Panny Marie vznikl zřejmě spolu s původním jádrem města Svitav kolem roku 1250.  Dodnes je patrná románská dispozice původní stavby: jednolodní prostora  se dvěma osově umístěnými postranními kaplemi. Olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu- zakladatel města a Helenbert von Thurm – pravděpodobný lokátor, který zorganizoval založení města i přísun původního obyvatelstva převážně z německého západu a jihozápadu, zamýšleli asi učinit tento kostel farním kostelem města. Nicméně v blízkosti “nových Svitav” stál už asi sto let kostel sv. Jiljí (dnešní hřbitovní kostel) – zřejmý pozůstatek premonstrátské kolonizace  z Litomyšle.
Listina z roku 1256 (první písemná zmínka) je záznamem o smírném vyřešení sporu  mezi olomouckým biskupem a litomyšlským opatem: město i okolí bude náležet další staletí  olomouckým biskupům, zatímco obsazováním far (tedy i svitavské) budou pověřeni litomyšlští premonstráti.
V roce 1344 vzniká v blízkosti Svitav litomyšlské biskupství, marně usilující o připojení svitavské farnosti k litomyšlské diecézi. V letech 1357-1376 se v listinách objevuje jméno prvního svitavského faráře, kterým byl kanovník litomyšlské biskupské kapituly Radimír.
Za husitských válek se do Svitav uchýlila litomyšlská biskupská kapitula a usadila se při tomto kostele na svitavském náměstí.  Husitská vojska Svitavami několikrát prošla, v roce  1424 vydrancovala město i kostel. Na prosby obyvatel Svitav však kostel zcela nezničila.
Premonstráti  spolu se svitavskými měšťany  kostel znovu obnovili a setrvali při něm až do roku 1554, kdy po smrti posledního z farářů premonstrátského řádu ve Svitavách -Wolfganga opouštějí zbylí dva bratři město. V období let 1503-1804 byl svitavským farním kostelem  kostel sv. Jiljí, zatímco kostel na náměstí byl nazýván  marianským (Mariakirche nebo Frauenkirche) nebo městský (Stadtkirche). Po zániku starobylého práva premonstrátů obsazovat svitavskou faru v roce 1550 (spolu s formálním  zánikem litomyšlského biskupsví) obsazuje olomoucký biskup (od roku 1777 arcibiskup) svitavskou faru diecézními kněžími, kteří měli od roku 1559 vesměs děkanskou hodnost.
Během třicetileté války byl zřejmě spolu s městem poškozen a vydrancován i městský mariánský kostel.
Svitavská děkanská matrika zaznamenává k roku 1672, že tento kostel byl vysvěcen na svátek Narození Panny Marie slavený v neděli po svátku sv.Jiljí. Obraz Narození Panny Marie zdobil i hlavní oltář. Celá přístavba po levé straně směrem od vchodu vznikla před rokem 1781, věž se “známou zvonkohrou” prokazatelně existovala v 18. století.
4. září 1781 vypukl ve městě obrovský požár, který město uvnitř hradeb téměř beze zbytku zničil. Těžce poškozen byl i mariánský kostel. V letech 1783-1795 byl postupně rekonstruován a přestavěn do dnešní pozdně barokní podoby litomyšlským stavitelem Matějem Rosou, krov vytvořil svitavský měšťan a tesařský mistr Johann Hüller. Hlavní loď byla prodloužena o šest měr, vystavěna vstupní část s kůrem pro varhany, věž a první patro přístavby po pravé straně kněžiště. Úhrnná suma, za niž byl kostel rekonstruován, dosáhla výše 13 692 zlatých. V těžkých podmínkách při souběžné rekonstrukci města byla pořízena i výzdoba interiéru.
Kostel byl zasvěcen v říjnu 1796 Navštívení Panny Marie a 7. května 1804 slavnostně vysvěcen olomouckým světícím biskupem Aloisem Josefem hrabětem Kolowratem. Zároveň se stal kostelem farním.

K rozsáhlejším rekonstrukcím kostela došlo v r. 1838 za děkana Ferdinanda Stuchlicka a v r. 1892 za děkana Paulera, který pořídil i plynové osvětlení. V roce 1854 vznikla i oratoř nad pravou přístavbou kněžiště.
V roce 1865 byla zvýšena věž a opatřena hodinami. Zvony kostela, pořízené po požáru v roce 1781 (tři zvony a umíráček), byly rekvírovány k válečným účelům spolu se zvony kostela sv. Jiljí. Jediný zvon na věži kostela patřil kostelu sv. Jiljí a byl po svém návratu v roce 1947 umístěn na věž kostela Navštívení Panny Marie.
Zatím poslední významná rekostrukce kostela proběhla v letech 1993-1994.
V souběhu s rekonstrukcí svitavského náměstí poskytlo zastupitelstvo města Svitav 4 miliony Kč na generální opravu farního kostela.
Při této generální opravě byla ze střechy byla strhána stará krytina a šindel a postupně  nahrazena tzv. bonským šindelem.  Na hlavní věži bylo odstraněno staré zinkové plechování od lucerny výše, obití vyměněno, dřevěné součásti natřené nátěrem proti červotoči a opatřeny novým měděným oplechováním. V roce 1992 byl vyměněn poškozený kříž na věži za nový, který zhotovil sochař p. Janda z Osíka. Na sanktusové věžičce bylo rovněž strženo staré oplechování, vyměněny některé dřevěné části, provedeny nátěry a nové oplechování. Byla otlučena stará omítka a nahrazena novou. Byl opraven ciferník věžních hodin, sluneční hodiny a upraveno okolí kostela. V nevyužité venkovní kapli byla instalována prodejna náboženské literatury nakladatelství Trinitas.

Interiér kostela

Obraz Navštívení Panny Marie nad hlavním oltářem namaloval v roce 1795 člen vídeňské c.k.  malířské akademie Hubert Mauer.
Pro postranní oltáře v hlavní lodi namaloval pod dohledem huberta Mauera v r. 1797 jiný vídeňský malíř Georg Tonninger obraz Nalezení sv. Kříže (se sv. Helenou) a sv. Valentina. Obraz Nalezení sv. Kříže byl v r. 1905 nahrazen mistrovskou kopii dalšího vídeňského malíře Franze Zimmermanna.
Brněnští umělci Andreas Schweigel, Johann Weil (Beil) a A.Joch vytvořili sochy sv. Petra a Pavla po stranách  hlavního oltáře, andělů “nesoucích” obraz  nad  hlavním oltářem, kazatelnu, křtitelnici s baldachýnem a skříň pro varhany.
Kříž nad vstupem do pravé postranní kaple vytvořil neznámý mistr na přelomu 17. a 18. století.
Obrazy křížové cesty pořídil roku 1838 děkan Stuchlicek. Autorem je novojičínský malíř Berger.
Nástropní fresky vznikly v roce 1892. Zobrazují životní pouť Panny Marie a vytvořil je šumperský malíř Karl Brachtl.
Varhany kostela vystavěl v roce 1798 Ignaz Staudinger, generální rekonstrukci provedl v roce 1892 Karl Neusser.
Barevná okna věnovali kostelu koncem 19. století svitavští měšťané Josef a Antonie Freislerovi.
Během rekonstrukce v letech 1993 a 1994 byl interiér kostela byl nově vymalován, liturgický prostor upraven podle zásad pokoncilní liturgické obnovy. Tzv. “stará sakristie” byla upravena na zpovědní místnost. Proražením nových dveří byl zpřístupněn kůr z lodi kostela. Nově byly uspořádány obrazy Křížové cesty, částečně rekonstruovány nástropní malby. V hlavní lodi byla položena nová dlažba. Později bylo v lavicích instalováno elektrické topení.
Nový kamenný oltář, ambon a sedes vytvořila podle návrhu brněnského architekta Jana Kratochvíla firma kamenosochařství SVEC s.r.o. Brodek u Prostějova.
Prostor pod kůrem odděluje od hlavní lodi kostela prosklená stěna, kterou navrhl ing.arch. Boris Medek a zhotovila firma Truhlářství Holas Hradec nad Svitavou. Vitráž s námětem sedmi darů Ducha svatého  vytvořila firma VITRAIL SERVIS Petr Hoplíček, Zábřeh na Moravě podle návrhu Sabiny Kratochvílové.