sv. Anna Samotřetí

Socha sv. Anny Samotřetí

Socha sv. Anny Samotřetí z kostela sv. Jiljí ve Svitavách, významná práce z období 1. čtvrtiny 16. století na území České republiky. Socha sv. Anny, zobrazené v roli matky a babičky, držící na klíně Pannu Marii a Ježíška, je ojedinělým projevem vlivu italské renesance na dřevěné řezbě z tohoto období dochované v Pardubickém kraji. Vliv je spatřován zvláště v ustrojení podle vzoru italské aristokratické módy (především čepec sv. Anny) i ve své době v inovativním individualistickém pojetí usmívajících se tváří. Celá soška je vyrobena z jednoho kusu lipového dřeva, nasazené jsou pouze ručky. Malé rozměry sošky hovoří spíše pro její privátní užívání.
Před restaurováním bylo dílo od roku 1999 uloženo v depozitáři na Arcibiskupství olomouckém a nebylo přístupné veřejnosti. Předmět byl poškozen četnými výletovými otvory po červotoči, který byl sanován ozářením asi před patnácti lety. Povrchová úprava byla znečištěna, popraskala, lokálně byla uvolněná a na několika místech opadaná. Restaurátorský průzkum identifikoval existenci nejméně pěti a více vrstev povrchové úpravy. Díky nalezení pigmentů fluoritu na rubu pláště sv. Anny a azuritu na šatech P. Marie bylo potvrzeno vzácné dochování původní pozdně gotické polychromie. S ohledem na stav poznání díla bylo při restaurování přistoupeno k odkryvu na souvisle dochovanou vrstvu druhé nejstarší polychromie, pocházející pravděpodobně z období 16. či 17. století. V této vrstvě se uplatňují ušlechtilé lazury a plátkové kovy, díky nimž získává polychromie noblesní kovové odlesky – na šatech sv. Anny zelená lazura na slitině zlata a stříbra, na plášti zlato, na šatech P. Marie červená lazura na stříbře. Tato polychromie je však pojatá v odlišné barevnosti od původního gotického řešení, které vychází z tradiční dobové ikonografie. Např. šaty P. Marie byly původně modré s jemnou zlatou linkou na lemech, střevíce a vlasy postav byly zlaté. Při restaurování bylo provedeno lokální napuštění zkřehlého dřeva zpevňující pryskyřicí. Defekty, které působily rušivě, byly vytmeleny a vyretušovány. Byl doplněn odřezaný záhyb drapérie na šatech sv. Anny a byla upravena Ježíškova v minulosti opravovaná ručka. Po sejmutí mladších vrstev polychromie se ukázaly dosud skryté řezbářské detaily i starší řešení polychromie, ale také se obnažila některá starší poškození sochy. Např. se objevila odvážně poodhalená nožka se střevícem P. Marie nebo kolíčky v uších sv. Anny, které mohly sloužit k připevnění náušnic. Bylo také zjištěno, že socha je na velké části modelace zuhelnatělá. Ve své nejstarší barevné podobě byla socha zřejmě vystavena požáru, ale naštěstí byla včas zachráněna. Po poškození vzniklém z ohoření byla část dlouhých vlasů P. Marie odřezána, stejně jako část podstavce s trůnem a část zad sv. Anny. Po požáru byla pravá spodní část šatu P. Marie opravena a doplněna novým dřevem. Stopy po požáru zůstaly na sošce po restaurování zachovány jako doklad její historie.
Socha byla restaurována v roce 2017 restaurátorem ak. mal. Radomírem Surmou za přispění Pardubického kraje ve výši 65 000 Kč a za přispění farníků ze Svitav ve výši 16 305 Kč. V roce 2019 bude socha vystavena na výstavě Gotické a raně renesanční umění východních Čech v Hradci Králové.

Socha sv. Anny Samotřetí

Socha sv. Anny Samotřetí